Golfový loket – ulnární epikondylitida

01. 03. 2018
Golfový loket, nebo také oštěpařský loket, je lidový pojem pro ulnární epikondylitidu pažní kosti. Jedná se o tzv. entezopatii – postižení svalového začátku nebo úponu. Konkrétně v tomto případě se jedná o začátek flexorů (ohybačů) zápěstí a prstů, tyto svaly se svými šlachami upínají ke kosti pažní.

Dlouhodobým nebo neadekvátním přetížením výše zmíněných svalů dochází k mikrotraumatizaci (poškození) v oblasti začátku svalů a ke zhoršené látkové výměně. Klinicky se toto projeví jako bolest postižené oblasti. Kromě zátěže může obtíže způsobit i prochladnutí (např. klimatizace v autě namířená na oblast lokte) či úraz, špatné cévní zásobení a hormonální nerovnováha. Nejčastěji je postižena dominantní končetina.

Pacient přichází pro bolest s maximem při vnitřní straně lokte (nad ulnárním epikondylem pažní kosti), která se šíří na předloktí. Bolest se zhorší tzv. volární flexí zápěstí (ohybem ve směru dlaně) proti odporu. Podle tohoto typického pohybu bylo také onemocnění pojmenováno – při golfu i hodu oštěpem je pohyb sportovce zakončen právě volární flexí.

V diferenciální diagnose musíme vyloučit úžinový syndrom ulnárního nervu nebo cervikobrachiální syndrom. Klinicky se projevují také bolestí předloktí, původcem bolesti ovšem není přetížení svalů ale poškození nervu. V nejasných případech je možné provést EMG (elektromyografii), která hodnotí kvalitu inervace svalů a pomůže rozlišit poruchy nervového vedení od poruchy z přetížení svalů.

Léčba je nejprve konzervativní a spočívá v klidovém režimu, vyhnutí se nepřiměřené zátěži a špatnému pohybovému stereotypu (např. špatná technika úderu při golfu), nošení ortézy – epikondylární pásky. V akutních a velmi bolestivých stavech je adekvátního zklidnění dosaženo pouze ve vysoké sádrové dlaze na 2-3 týdny, aplikaci protizánětlivých léků (NSAID) k tlumení zánětlivého otoku v oblasti lokte. Dále v některých případech vede k úlevě obstřik lokálním anestetikem s kortikoidem do postižené oblasti (mimo vlastní nerv a šlachové struktury). Z fyzikálních metod je doporučována aplikace ultrazvuku, elektrických proudů nebo rázové vlny k začátku svalů. Efekt většinou nenastoupí hned, ale v řádu týdnů od první aplikace. Příznivý efekt mívá i cílená fyzioterapie, spočívající v protahování flexorů.  K operačnímu řešení se přistupuje při neúspěchu konzervativní terapie. Operace spočívá v uvolnění začátku svalů, denervaci kosti (přerušení nervového vedení bolesti z dané oblasti) a odstranění zánětlivě změněné tkáně.

Vzhledem k původu potíží, které mohou vznikat i dlouhodobým prováděním stereotypního pohybu (např. práce ve výrobě), je velmi obtížné trvale bolesti odstranit. Ani operace není zárukou trvalého vyřešení obtíží. Relativního svalového klidu lze dosáhnout ze strany pacienta většinou krátkodobě a při opětovné zátěži se bolesti mohou vrátit a je nutné léčbu opakovat.