K poranění RM dochází nejčastěji na podkladě dlouhodobého přetěžování ramenního kloubu, které vede k degenerativním změnám na manžetě. Takto změněná manžeta je poté náchylnější k poranění např. při pádu na nataženou horní končetinu nebo při jednorázové větší zátěži ramene. Trhliny – ruptury – manžety mohou být různého rozsahu, od malých trhlinek až po devastující natržení v celém průběhu RM.

Pacienti s poškozením RM mají ve většině případů dlouhodobé obtíže – bolestivost při námaze, stejně časté jsou noční bolesti postiženého ramene.

Při klinickém vyšetření je důležité zhodnotit aktivní rozsah pohybu v postiženém rameni (zejména vzpažování může být problematické), pasivně je hybnost většinou zachována bez omezení. Přínosné jsou také testy rotací paže proti odporu, které pomohou ozřejmit, který ze svalů RM je poraněný.

Na prostém RTG snímku mohou být patrné známky degenerace RM (ukládání kostěných hmot do RM, při devastující ruptuře manžety je patrné špatné postavení kosti pažní). Diagnosticky nejpřínosnější zobrazovací metodou je provedení magnetické rezonance, která zobrazí nejen rozsah ruptur, ale i pokročilost degenerativních změn (např. tukovou degeneraci svalů, zkrácení svalů), podle kterých se volí  optimální  léčebný postup pro pacienta.

Léčba počátečních stadií a mírného poškození RM je konzervativní – vyhnout se nadměrné zátěži postižené končetiny, rehabilitace, zmírnění bolesti léky. Indikací k operačnímu řešení je trvání kompletní ruptura, selhání konzervativní terapie, postižení dominantní končetiny, výrazná bolestivost či další omezování rozsahu pohybu. Dle zhodnocení výsledků magnetické rezonance operatér zvolí vhodný přístup (artroskopické sešití při menších rupturách, otevřenou operaci při rupturách rozsáhlých). Pro dobré zhojení stehů na RM je nutné, aby pacient po dobu 6 týdnů nosil ortézu – tzv. abdukční válec (nepřetržitě, sundávat pouze na nejnutnější hygienu). Poté následuje intenzivní rehabilitace a rozcvičení ramene do původního rozsahu pohybu.