Nestabilita ramene

01. 09. 2017
Pod pojmem nestabilita (instabilita) ramene se rozumí neschopnost udržení hlavice pažní kosti správně centrované v kloubní jamce, která je součástí lopatky (tzv. glenoidální jamka). To je dáno špatnou funkcí stabilizátorů ramene. Pozici pažní kosti v jamce pomáhají udržovat statické a dynamické stabilizátory. Ke statickým stabilizátorům patří kloubní pouzdro, vazy a tzv. labrum glenoidale – chrupavčitý lem nasedající na kostěnou jamku. Dynamickými stabilizátory jsou svaly: především deltový sval, svaly rotátorové manžety a šlacha dlouhé hlavy bicepsu.

Nestabilita ramene vzniká na podkladě předchozí luxace (vykloubení) ramene. Luxace mohou být traumatické, habituální a recidivující. K traumatické luxaci dojde při úrazu. Habituální luxace se vyskytuje na podkladě vrozených vad vývoje glenoidální jamky a vazivové tkáně, vlivem obrny nervů zásobujících svaly ramene, ale také při některých psychiatrických onemocněních.  Zvláště se pak vyčleňují tzv. recidivující luxace (opakované). Právě ty jsou typické pro ramenní nestabilitu. K opakovaným luxacím dochází i bez zjevného násilí při poškození funkce stabilizátorů (např. odtržení glenoidálního labra, odtržení kloubního pouzdra, přetržení vazů, trhliny rotátorové manžety). Zvláště u mladých pacientů často dochází k recidivě luxací po úrazu a tím ke vzniku syndromu nestabilního ramene. U pacientů starších 40 let dojde při luxaci ramene spíše k poranění degenerativně změněné rotátorové manžety a syndrom nestabilního ramene není příliš vyjádřený.

Pacienta k lékaři přivádí opakované problémy s vykloubením ramene a bolest hlavně při zvedání postižené končetiny nad hlavu. Diagnóza je postavena na klinickém vyšetření pohybů v rameni spolu s testy na ramenní nestabilitu. Ze zobrazovacích metod nejprve zhodnotíme RTG snímky, zda není přítomno odlomení okraje kloubní jamky, případně defekty na hlavici pažní kosti. Detailnější zobrazení nám poskytne magnetická rezonance, která ozřejmí i poranění měkkých tkání kolem kloubu (pouzdro, labrum, vazy, rotátorovou manžetu, šlachu dlouhé hlavy bicepsu).

Léčba akutní luxace spočívá v opětovném zakloubení hlavice do jamky a zafixování končetiny na 3 týdny v ortéze. Recidivující poúrazové luxace a luxace habituální je třeba řešit operačně. Velkou část poruch funkce stabilizátorů ramene lze ošetřit artroskopicky. V případě zlomeniny jamky nebo při rozsáhlých trhlinách měkkých tkání ramene je indikována operace otevřená. Pro dobré zhojení je nutné, aby pacient po dobu 6 týdnů nosil ramenní ortézu (nepřetržitě, sundávat pouze na nejnutnější hygienu). Poté následuje rehabilitace, rozcvičení a posílení svalů ramene. S plnou zátěží ramene by měl pacient vyčkat až za 3 měsíce od operace. Přesný režim stanoví lékař na základě konkrétního nálezu.

https://www.high-endrolex.com/5