Skoliosa je patologické zakřivení páteře do strany ve frontální rovině. Je-li zakřivení páteře způsobeno změnami tvaru obratlových těl, jejich rotací nebo asymetrií, označujeme skoliosu jako strukturální. Vzniká-li skolióza sekundárně a nemá-li anatomickou podstatu v obratlích samotných, jedná se o skoliózu nestrukturální.

Idiopatická skolióza

Nejčastější skoliózou vyskytující se v dětském věku je skolióza idiopatická.  Jasná příčina této deformity není zcela objasněna, jistá je určitá forma dědičnosti, rodinný výskyt nemoci je poměrně častý.  Onemocnění je charakterizované hypoplasií obratle, který na jedné straně zaostává v růstu, což vede k  vybočení do strany  a rotaci v ose. Vzniká a vyvíjí se v průběhu růstového období u jedinců s původně přímou páteří. Podle věku vzniku křivky se dělí na 
infantilní od 0 do 3 let věku, juvenilní od 3 do nástupu puberty a  adolescentní od nástupu puberty do ukončení růstu. Podle lokalizace a počtu křivek na  horní hrudní, hrudní, bederně-hrudní a bederní. Křivka může být jednoduchá či dvojitá, nebývá spojena s hyperkyfosou, spíše s hypokyfosou až lordózou. 

Infantilní idiopatická skoliosa - objevuje se od narození do věku 3 let. Může být spojena i s jinými anomáliemi - tříselné kýly, mentální retardace. 80-90 % se v průběhu růstu spontánně napřímí, zbývajících 10% progreduje  a stává se vážným problémem. 
Křivky do 20° (měření dle Kobba) bez progrese pouze sledujeme, nevyžadují speciální léčení, křivky nad 20° vyžadují léčbu ortézou, která je vyráběna individuálně dle typu zakřivení páteře. K operaci jsou indikovány děti s progredující skoliózou nad 50°,  neléčená křivka totiž vede k deformitě hrudníku s možností srdeční nedostatečnosti. 

Juvenilní idiopatická  skoliosa se objevuje mezi třemi lety a nástupem puberty, adolescentní skolióza se objevuje na začátku puberty a trvá do ukončení kostního růstu kolem 20 roku. Vzhledem k tomu, že v tomto období připadá na páteř už pouze malá růstová aktivita, progrse křivky nebývá nijak závažná.  Naopak v období puberty je velká růstová akcelerace a s tím souvisí i časté zhoršování křivky.  Skoliózy do 15-20° léčíme pouze rehabilitačně, protahováním a posilováním zádového svalstva, ortézy jsou vhodné u křivek od 20-40°, u těžších deformit je léčba operační. 

Skoliózu je možné  léčit pouze v dětském věku, tedy v období, kde lze ovlivnit růst páteře. V dospělosti je již léčba zbytečná.  Do ortopedických ambulancí jsou často posílány děti s nálezem skoliózy. Následné vyšetření však ukáže velmi mírnou deformitu páteře do 10°. Tento stav nelze považovat za skoliózu, spíše za posturální vadu (vadu postoje). Omezování jakýchkoliv aktivit (sportovních, zájmových apod..) je chybou. Naopak tato posturální vada je často důsledkem ochabnutí zádového svalstva při inaktivitě, nadměrného sezení „počítačové generace dětí“ a nedostatku pohybu a sportu. Rovněž nerovnoměrné zatížení páteře nošením tašek přes jedno rameno může přispět k posturální vadě, často provázené kyfózou hrudní páteře (kulatá záda).  Křivky od 10° do 20° dle Kobba už můžeme označit za lehkou formu skoliosy. Většinou však na první pohled bývají nenápadné, funkčně dítě nijak neomezují a doporučujeme u nich pouze vhodný rehabilitační program. 
K léčbě ortézou  či korzetem přistupujeme u dětí s křivkou nad 20°. Obecně platí že čím mladší dítě, tím lepší ovlivnění růstu.  Adolescentní skoliózy už na léčbu reagují velmi málo a v poslední době se od léčení skoliózy v adolescenci spíše ustupuje. 

Základní funkcí ortézy je korigovat deformitu a zabránit progresi patologické křivky. Ortéza tak musí být individuálně zhotovena protetikem. Principem jejího působení je stálý tlak vrchol křivky - gibbus. Musí být nošena 23 hodin denně. Součástí terapie musí být i rehabilitace – dechová cvičení a protahování  a posilování zádového svalstva  a břišního svalstva. 
Bohužel u řady pacientů ani léčba korzetem nevede ke zlepšení. Až u poloviny pacientů je zlepšení pouze přechodné. 
Operační léčba je velmi náročná, provádí se na specializovaných pracovištích, ortopedických klinikách. 

Kromě idiopatické skoliózy, která je nečastější a týká se dětského věku, mohou vznikat strukturální skoliózy i při jiných onemocněních: revmatismu, kostních nádorech, po infektech v oblasti obratlů a plotének, u metabolických vad, u vrozených vad obratlů, při dětské mozkové obrně, apod.. 

Nestrukturální skoliózy vznikají sekundárně při zkratu jedné dolní končetiny, při kontrakturách kyčelního nebo kolenního kloubu.