01. 03. 2018
Achillova šlacha je nejsilnější šlachou v těle. Je to úpon trojhlavého lýtkového svalu (musculus triceps surae) na patní kost, sval provádí plantární flexi nohy, k jeho zatížení, resp. zatížení Achillovy šlachy dochází především při odrazové fázi skoku, běhu, při prudkém zabrždění apod.. K ruptuře Achillovy šlachy dochází nejčastěji u mužů ve středním a vyšším věku při sportovní činnosti , prvenství ve statistikách drží raketové sporty jako squash, badminton nebo tenis, při kterých dochází k prudkému odrazu, rychlé změně směru pohybu. Dalším mechanismem úrazu bývá seskok nebo šlápnutí do díry. K přetržení může dojít i při běžné chůzi, především u obéznějších pacientů, poranění je však vždy způsobeno degenerací šlachy. Ruptury se vyskytují i po obstřiku šlachy, proto se obstřiky depotními kortikoidy v případě chronických zánětů nedoporučují.
Achillova šlacha je nejsilnější šlachou v těle. Je to úpon trojhlavého lýtkového svalu (musculus triceps surae) na patní kost, sval provádí plantární flexi nohy, k jeho zatížení, resp. zatížení Achillovy šlachy dochází především při odrazové fázi skoku, běhu, při prudkém zabrždění apod.. K ruptuře Achillovy šlachy dochází nejčastěji u mužů ve středním a vyšším věku při sportovní činnosti , prvenství ve statistikách drží raketové sporty jako squash, badminton nebo tenis, při kterých dochází k prudkému odrazu, rychlé změně směru pohybu. Dalším mechanismem úrazu bývá seskok nebo šlápnutí do díry. K přetržení může dojít i při běžné chůzi, především u obéznějších pacientů, poranění je však vždy způsobeno degenerací šlachy. Ruptury se vyskytují i po obstřiku šlachy, proto se obstřiky depotními kortikoidy v případě chronických zánětů nedoporučují.
Šlacha může prasknout v oblasti úponu na patní kost, v přechodu ve svalovou aponeurózu nebo ve šlašité střední části, kde je šlacha vzhledem k cévnímu zásobení nejvíce ohrožena rupturou. Poranění pacient vnímá jako rupnutí, někdy velmi hlasité provázené bolestí a otokem. Noha není v případě totální ruptury schopná plantární flexe, pacient kulhá, nemůže se postavit na špičku. V případě částečné ruptury mohou být tyto funkce pouze oslabeny. Poranění Achillovy šlachy někdy předchází chronické bolesti – peritendinitida (zánět šlachové pochvy), retrocalcaneární bursitida a samotná ruptura je pak důsledkem chronického onemocnění a nekrózy šlachy.
K diagnostice obvykle stačí anamnéza a klinické vyšetření. V místě ruptury je hmatný defekt, pacient se nepostaví na špičku, nesvede plantární flexi nohy. K ověření lze použít i ultrazvuk, v naprosté většině případů však ultrazvukové vyšetření není nutné.
Léčba může být konzervativní, kdy je poranění končetina fixována sádrou nebo speciální ortézou, nebo častěji operační– sutura šlachy s následnou fixací po dobu 6 týdnů. Bylo publikováno několik studií, podle kterých jsou výsledky konzervativní a operační léčby srovnatelné, přesto převažuje operační léčba. Operace se provádí v celkové nebo spinální anestezii. Po operaci je nezbytná sádrová fixace po dobu 6 týdnů a následná rehabilitace. Ruptura Achillovy šlachy je poměrně často zatížena komplikacemi, ať už v podobě špatného hojení rány či infektu (až ve 20%) nebo re-rupturou.