Bolest, která se z lokte šíří do předloktí, je často velmi intenzivní, pacienta omezuje v běžných činnostech, jako je zvednutí lehkého předmětu (hrnek apod..), bolestivá je extenze zápěstí a prstů. Typická je palpační bolestivost epikondylu a extenzorů. Přetížením lokte vznikají mikrotraumata svalových začátků a jejich bolestivá zánětlivá reakce.

Léčba

Základní léčebnou metodou je odstranění vyvolávající příčiny, tedy končetinu nepřetěžovat, nechat ji v relativním klidu a vyvarovat se těch aktivit, které bolest vyvolávají. Jsou doporučena nesteroidní antirevmatika, podávaná celkově nebo lokálně ve formě mastí, gelů, spraye či náplasti. Obstřik lokte depotním kortikoidem s mezokainem vede u většiny pacientů k úlevě od bolestí nebo úplnému vyléčení.  Další možností je vysoká sádrová dlaha na celou horní končetinu, kterou však pacienti vzhledem k nepohodlí často odmítají. Vhodná je epikondylární páska zpevňující loket.

Poměrně úspěšnou metodou je aplikace rázové vlny. Provádí se v několika sezeních s týdenním odstupem přímo na oblast bolestivého epikondylu.  Efekt léčby však nastupuje  s určitým časovým odstupem (2-3 týdnů). Je-li konzervativní léčba neúčinná, může být indikováno operační řešení. Operace spočívá v uvolnění svalového napětí na úrovni epikondylu, odstranění zánětlivé tkáně, snesení okostice v místě epikondylu, někdy i revizi radio-humerálního kloubu. Po operaci je nutná sádrová fixace po dobu tří týdnů a následná rehabilitace.  

I přes veškerou léčbu se někdy setkáváme  s recidivou nemoci a nebo vzniku epikonylitidy na opačné straně lokte (ulnární epikondylitida), příčinou je nesprávné nebo nadměrné zatížený dané oblasti. Jak tedy lze epikondylitidě předcházet?  Protahováním zkrácených svalů předloktí, nepřetěžováním, správou volbou sportovního náčiní (lehčí rakety, menší napětí výpletu), používáním ortézy – epikondylární pásky. Ve sportu hraje svoji roli i správná technika úderu, ergonomická tloušťka rukojeti rakety, hmotnost rakety, tvrdost výpletu.