Nemoc se projevuje ztuhlostí, brněním palce, ukazováku a prostředníku, často v noci nad ránem, po procvičení a protřepání ruky obtíže částečně ustupují. Podobné příznaky provázejí jízdu na kole, držení novin nebo podobné činnosti.  Vzácněji se objevuje bolest zápěstí s propagací do prstů, předloktí, lokte, nebo snížení citlivosti konečků prstů (I.-III.)

Příčinou vzniku karpálního tunelu je zvýšený tlak na nervus medianus, který má jak senzitivní funkci (čití na palci, ukazováku, prostředníku a části prsteníčku), tak motorickou (zajišťující pohyby). Nerv je nečastěji stísněn otokem šlach flexorů či ligament (vazů) zápěstí při nadměrné zátěži, v poúrazových stavech, po zlomeninách zápěstí apod. V některých případech se na vzniku syndromu mohou podíleti revmatoidní artritida, některé hormonální změny jako onemocnění štítné žlázy, menopauza, těhotenství, nebo metabolické poruchy. Svůj podíl na vzniku syndromu karpálního tunelu mají i některá povolání s opakovaným používáním mechanických strojů, vibrační nástroje, pily, sekačky, kladiva.

Ženy jsou postiženy asi 3x častěji než muži. Syndrom se vyskytuje nejčastěji po menopauze. Byla prokázána i jistá dědičná dispozice. Trpěli-li onemocněním rodiče, je pravděpodobnost výskytu větší.  V těhotenství se může vyskytnout otok zápěstí se syndromem karpálního tunelu, po porodu však příznaky obvykle vymizí.

V diagnostice se kromě klinického vyšetření používá EMG (elektromyografie). Jedná se o metodu měřící rychlost přenosu nervového vzruchu. V případě útlaku nervu je rychlost snížena. EMG pomůže odhalit, zda se jedná o útlak v oblasti karpálního tunelu nebo výše. Nervus medianus může být postižen úžinovým syndromem i v oblasti lokte a paže.

Konzervativní léčba  zahrnuje užívání analgetika a nesteroidních antirevmatik, obstřik - aplikaci kortikoidů do karpálního tunelu.  Kortikosteroidy zmenšují otok, bolest a efekt obstřiku může být dlouhodbodobý nebo trvalý. Při neúspěchu konzervativní léčby je indikována operace – protětí vazů karpálního tunelu a uvolnění nervu. Operace hodnotí úspěšně většina pacientů, přesto může někdy docházet k recidivám.