Artroskopie kyčle

01. 01. 1970
Artroskopie je miniinvazívní diagnostická a léčebná operační metoda, v ortopedii velmi často používaná. Spočívá v zavedení optiky a nástrojů malými miniinvazivními operačními přístupy. Obraz se přenáší přes optická vlákna na obrazovku.
Artroskopie kyčle je technicky poměrně náročná a vyžaduje speciální vybavení. Kyčelní kloub je uložen hluboko, hlavice je zanořena do kloubní jamky a obklopena tuhým kloubním pouzdrem. Při artroskopii lze prohlédnout tzv. centrální kompartment – tedy skloubení hlavice stehenní kosti a acetabula (kloubní jamka v pánvi) a periferní kompartment – tedy oblast krčku stehenní kosti.

Do oblasti kyčle se mohou šířit bolesti i z jiných oblastí těla, nejčastěji  od bederní páteře, ze skloubení mezi pánví a křížovou kostí, popř. z nitrobřišních orgánů. Každého pacienta je tedy nutné pečlivě vyšetřit a odlišit nitrokloubní příčinu bolestí (tedy s možností artroskopického řešení) od příčin v oblasti mimo kyčelní kloub. Nedílnou součástí vyšetřovacího procesu jsou zobrazovací vyšetření. Základem je rentgenový předozadní snímek pánve a kyčelního kloubu a axiální snímek. Další možnosti je CT vyšetření či vyšetření magnetickou rezonancí, případně i s aplikací kontrastní látky do kloubu. Často se v rámci diagnostiky i léčby provádí obstřik kyčle, případný příznivý efekt pomůže odlišit příčinu obtíží v kloubu od jiných příčin.

Artroskopie je prováděna nejčastěji v celkové anestezii na extenčním stole, který umožňuje tahem za končetinu mírně vysunout hlavici stehenní kosti z kloubní jamky a tím vytvořit prostor pro práci v kloubu. Jako každá metoda má i artroskopie kyčle svá rizika. Mezi ně patří zejména poranění nervů probíhajících v oblasti kyčle, dále pak poškození chrupavek nástroji či vznik infekční komplikace. Mezi kontraindikace artroskopie kyčle patří pokročilá artróza, infekce tkání kolem kyčle, výrazná osteoporosa s rizikem zlomeniny křehké kosti a obezita pacienta, která znemožňuje artroskopii technicky provést.

Z jednotlivých onemocnění a stavů kyčelního kloubu, které se dají artroskopicky řešit, patří k nejčastějším přítomnost volných nitrokloubních tělíšek, poranění labra (tkáň z vazivové chrupavky  podél okraje kloubní jamky), poškození kloubní chrupavky, onemocnění synoviální výstelky kloubu a tzv. femoroacetabulární impingement.

Femoroacetabulární impingement je stav, při kterém je z různých příčin změněn tvar buď jamky  kyčelního kloubu (pincer typ) nebo krčku stehenní kosti (cam typ). Existuje i kombinovaný typ.  Dochází ke kontaktu krčku s okrajem kloubní jamky, což vyvolává bolesti a někdy i strukturální změny. Kostní prominence na krčku může způsobit poškození chrupavky kloubní jamky. Femoroacetabulární impingement může být také příčinou léze labra zmíněné výše. Cam typ je častější u mladých lidí, zejména sportovců, pincer typ je častější u žen středního věku. Při artroskopii lze frézkou odbrousit kostní prominenci na krčku, obnovit normální tvar přechodu krčku v hlavici, ošetřit poraněné labrum a chrupavku kloubní jamky, případně jiné poraněné nitrokloubní struktury.