Průměrný věk pacientů ve studii byl 61,7 let, průměrná doba hospitalizace po TEP byla 1,14 dne, anesteziologické riziko 2,4 (rozmezí 1 – 3, jednalo se tedy o pacienty s přidruženými chorobami ohrožujícími operační výkon). Pacienti zařazení do studie byli rozdělení na dvě skupiny. První skupina rehabilitovala doma 3x týdně po dobu 10 týdnů. V nemocnici proběhlo jejich zaučení a byly jim předány podrobné manuály s popisem, jak přesně má pacient doma cvičit. Druhá skupina pacientů cvičila 2 týdny doma s fyzioterapeutem, poté docházeli 8 týdnů na ambulantní rehabilitaci (2-3x týdně).

Výsledky studie byly hodnoceny na základě pravidelných kontrol stran rozsahu pohybu, bolestivosti, tuhosti a funkce kloubu, ale také stran kvality tělesného a duševního zdraví pacientů. Nebyl zjištěn klinicky významný rozdíl mezi oběma skupinami. Na základě této studie bylo některými pracovišti v USA přistoupeno k omezení odesílání pacientů po TEP k ambulantní pooperační rehabilitaci. Pacienti stejně kvalitně dokázali rozcvičit operovaný kloub i doma pravidelným cvičením. Motivace pacienta k opětovnému návratu do aktivního života a aktivní účast na léčbě a rehabilitaci je velmi důležitým faktorem pro dobrý funkční výsledek po operaci.  Oproti americkému modelu má v České republice drtivá většina pacientů po kloubních náhradách díky štědrosti veřejného pojištění rehabilitaci v rámci hospitalizace nebo lázeňské léčby.

 Zdroj: The Journal of Bone and Joint Surgery, Current Issue vol. 99/8, April 2017